Orlův let
Ticho panující nad mořskou hladinou narušuje jen šelest ptačích křídel a občasné klapnutí mohutného zobáku, když se majestátní orel pokusí zachytit jednu z drobných rybek, které se neslyšně vynořují z vody, snad aby se nadechly čerstvého vzduchu, nebo jen z prosté touhy se rozhlédnout po světě, po těch místech, kam se nikdy nemohou dostat. Stmívá se. Sotva dospělý pták, brázdící horký vzduch pozdního jarního dne, se bude muset brzy vrátit domů, ale v tuto chvíli si užívá pocitu svobody, který mu svižný let nad širým mořem přináší.
Náhle se vznese do výšky a zahledí se na obzor, kde se již slunce téměř dotýká hladiny. V jeho očích se objeví touha. Je si jistý, že tam v dálce je jiný svět. Místo, kde žijí jiní živočichové a také nějací jeho vzdálení příbuzní, ptáci velcí a silní i drobní a barevní, a kde moře skýtá odlišné druhy ryby. Rád by se tam podíval, poznal místní zvyky a ochutnal jinou stravu, ale ví, že nemůže, že mu to není souzeno.
Ještě chvíli tiše plachtí a nechá se unášet představami. Vidí sám sebe, jak se střemhlav vrhá do moře, aby ulovil velkou rybu, zářící jasnou červení. Slyší veselé zvuky barevných ptáků s velkými zobáky, kteří poletují okolo a hlasitě ho povzbuzují. Vidí se bojovat o přízeň krásné samice. Vyhrává. Spokojeně mávne křídly a přemýšlí dál. Ve své mysli vidí boj, krutý a nelítostný, kdy nakonec zatíná své silné drápy do krku mohutné šelmy, odhodlaný ochránit své hnízdo, svou lásku a sotva opeřená mláďata.
Zarazí se. Myšlenka na rodinu, kterou by měl chránit, ho probere ze snění. Věnuje obzoru poslední pohled a lehce se nakloní. Hladce klouže vzduchem, dokud se neotočí zády k místům, která ho ještě před malou chvílí tak lákala. Prudce zabere křídly a zamíří zpět. Tam, kam patří. Domů, ke své rodině.